Červen 2009

Nostalgie

24. června 2009 v 18:11 | Šárka |  Den za dnem
Asi nemusím zminovat, že mě ted poslední týden pronásleduje zvláštní nálada a zvláštní pocit z opuštění ZŠ. Může mít vůbec někdo naší základu radši než já? Projev na rozlučce v aule čtu já ještě s jedním kolegou. Konečně jsme se všechny třídy dohodli na písničkách. Ou, to bude velice emotivní den. A budu brečet jako želva, snad se nerozbrečím přímo při projevu. Jak já nesnáším slovo "naposled". Dnes jsme se naposled učili, dokonce i moje tak nenáviděná chemie byla poslední, kdo by to byl řek. Celej den jsme se tedy flákali na pc a poslední hodinu, když jsme měli chemii nám učitel četl překecy lidí nejen z našeho ročníku. Dokonce se dostal i do ročníku mojí mamky... xD Ale ona bohužel žádnou perlu neřekla. Kdybyste slyšeli ty perly, my jsme fakt ústav. Stříbro je vodotěsné... řekni nám něco o uhlí? Brzy dojde.... Co je to koroze?.. k co? A to tam mám jako napsaný?.... Dusík se dá krájet... a stovky a stovky dalších, celou hodinu jsem brečela smíchy, co dokáží někteří vypustit z úst..

Asi budu mít samý, ted, když to vůbec nepotřebuju, tak to bylo nejsnažší. Ironie..

Jak si mám zvyknout nechodit každé ráno po té cestičce, co celých 9 let? Najednou moje kroky budou směřovat k vlakové zastávce a pak bůhvíkam do Budějc. Opouštím to tam s těžkým srdcem, byli jako moje druhá rodina, dokonce i učitelé. Jak se mám smířit s tím, že už nebudu každý den dělat to, co doposud? Bude to těžký...

Opravdu tomu nemužu uvěřit, že těch 9 let mi takhle proběhlo mezi prsty a v uterý se tam naposled rozhlídnu. ...

Měla bych být optimističtější. Už jsem absolvovala i první schůzku na nové škole, fajn lidi i třídní, ale v tej třídě jsem horkem málem omdlela...