Květen 2009

Bonjour!

31. května 2009 v 15:26 | Šárka |  Den za dnem
Od té doby, co jsem zůstala uchvácená Paříží, jsem blog jaksi zanedbávala. Ale vám to dozajista nevadí. Reportáž mám zatím napsanou jen ručně, jelikož jsem si notebook nebrala. Myslím, že Francii vystihuje jedno slovo: DOKONALOST.. V Paříži bych zůstala bydlet, ten jejich životní styl, to, jak jezdí na kolech, jak chodí do kaváren, jak odpočívají, jak si pořád čtou.Co vám budu povídat, nejhezčí dny mého života.. Miluju to tam..

Napsala jsem nejdelší slohovku v historii mých slohovek, jelikož to měla být moje zcela poslední slohovka na ZŠ, tak jsem si řekla, že se alespon jednou za celou ZŠ budu snažit. A taky že jo. Byl to závěrečný proslov do auly. Prý to mám číst v té aule já, ale moc se na to necítím. Beztak budu brečet jak želva. Já nechci pryč, nechci na ten hnusnej gympl. Mně základka vyhovovala, nic mi nechybělo. Ach jo, už jen pár týdnů z těch celých devíti let, kdo by to byl řekl.. :(

Muj kamarád Luboš si stěžoval, že už jsem o něm dlouho nic nenapsala a proto mu věnuji následující větu: Luboš, Luboš, Luboš, Luboš, Luboš. Spokojen?

Paris, je t´aime.

12. května 2009 v 12:10 | Šárka |  Den za dnem
Dnes ve 14:40 vyrážím směr Paříž. Já vím, budete tu beze mě plakat, tak si hezky smrkejte do kapesníčků. Plánuju napsat rozsáhlou reportáž, ale jelikož si nemužu vzít notebook, tak mi musí postačit tužka a papír. Jsem zvědavá, jak budu stíhat fotit, natáčet, kochat se a ještě o tom psát, smích..

Těším se. Mějte se pěkně¨!

That's madhouse!

8. května 2009 v 21:23 | Šárka |  Den za dnem
Chcete se zasmát? Předpokládám, že jo, tak se můžete smát mému neštěstí anebo si o mně myslet, že jsem fakt neschopná.
Ve snaze upravit si sešit z konverzace v angličtině, jsem si zabodla sešívačku do obou ukazováčků a za příšerné bolesti jsem vyndavala ty spony. Auuu. Nešikovnost? Asi jo, ale raději to nekomentuju. Den poté mi vypadl můj ne zrovna levný mobil z kalhot do záchodu- ano opravdu do záchodu, není to překlep. Všichni se tomu smějí, ale já jsem hodila do záchoda 8tisíc, já jsem naštvaná, máma je naštvaná, prostě skvělý. Je zničenej, zatim se suší, snad pujde... Paradox je, že se mi zatim s mýma starýma mobilama nikdy nic nestalo. Ach jo..

Už jsem definitivně na tej einsteinárně- Jirsíkárně. Postupně se dovídám, co všechno studenti,kteří tam jdou, umí. Je mi trochu líto, že takové vzdělání nám v naší maličké škole nedali. Vůbec se tam netěším, ve skrytu duše jsem doufala, že si to přendám do Písku, ale neudělala jsem to. Snad proto, že všichni z rodiny chtějí, abych tam šla a mně se tam zamlouvá psychologie. Nechci září.... Každej všední den ve vlaku, hodina tam hodina zpátky a pak se učit. Krásné vyhlídky...

A teď ty lepší zprávy, už v úterý odjíždím do Paříže a napíšu o tom velmi rozsáhlou reportáž. Já se tak těším. Jako malý dítě..

Ale mám rýmu a příšerně mě bolí hlava. Proč se mi poslední dobou tak nedaří? xD