Nezapomenu, NIKDY!!!

20. srpna 2008 v 13:19 | Šárka |  Uvažuji, přemýšlím
18.8. 2008
Moje prababička, úžasná žena. Ona byla vždycky skvělá, pamatuji si, jak když jsem byla malá ona mi dávala čokolády a bonbony. Já si u ní vždy v pečovatelském domě kreslila na jídelníček. Leckdy mě nebavilo za ní chodit skoro každý den, ale teď toho lituji. Moc toho lituju, promiň prababi, že jsem byla tak sobecká. Prosím promiň mi to, kéž by se to dalo vrátit, abys zase byla zdravá… Když tohle píši slzy mi kapou na klávesnici u mého notebooku. Jednou se prababičky stav zhoršil a musela do nemocnice, potom zustala v péči mojí babičky a dědy. Rok a čtvrt.. Nemohla se hýbat ani sama nejedla. Babička jí krmila. Každý den, když jsem přišla, řekla jsem jí: ,,Čau babi!" A ona mi řekla: ,,Čau" Tak krásně to říkala, legračně, nahrála jsem si to na mobil. Je to jediná památka, co na ní mám, ted už mi to asi nepoví. A tak šel den za dnem. Před několika dny najednou prababička hůř dýchala. Sama si řekla o doktora, což u ní není normální. Odvezli jí záchrankou…..
Rozhodla jsem se, že jí v nemocnici navštívím. Jela jsem tedy s mými prarodiči. Přišla jsem do pokoje a ona tam ležela schoulená, napojená na přístrojích. Skoro ani nemluvila. Byl to hrozný pohled. A ten pokoj tak deprimující a ty babičky kolem ní.. Měla jsem co dělat, abych udržela slzy. Proto jsem se na ní usmívala, co to šlo. Pohladila jí po ruce. Koukala na mě, ale nemluvila. Babička se vrátila od doktorky celá ubrečená a mamka se na mě podívala a zakroutila hlavou. V tu chvíli jsem věděla, že to nejni dobré. Chtěla jsem být silná a nerozbrečet se. Nesčetněkrát mi vhrkly slzy do očí, když jsem viděla babičku, jak nad ní stojí a brečí. Říkala jí, že jí uvaří kuře, až přijde domů (i když prý se domu asi nevrátí) a že mi zase řekne ČAU. (Právě jsem se rozbrečela a mamka mě musela uklidňovat. Je to pro mě těžký tohle napsat.) Když se mě ale babička zeptala, jestli se o ní taky budu takhle starat až bude stará a nebude moct dejchat, nevydržela jsem to a podlehla emocím. Rozbrečela jsem se. Kdybych jí tak mohla pomoci, selhávají jí orgány a ona o tom ani neví. Myslí si, že se vrátí domu. Kéž by se to vyplnilo. Jenom na mě tak koukala.. Nejhorší pro mě bylo to loučení, babička řekla, at se rozloučíme, že to muže bejt naposledy. Dala jsem jí pusu na tvář a řekla "Čau babi" … Neodpověděla…Vím, že chtěla..
Mamka mi pořád říká, že už je stará, je jí 95. Nechci brečet a dělat scény. Nechci dělat chudinku. Co má říkat moje babička? Která se o ní starala. Je to její máma. Já nemůžu. Babičko prosimtě vydrž! Ale jestli tomu ti nahoře tak chtějí a tobě se uleví… Ne nechci na to ani pomyslet. Ani ject za ní nemužu, nemužu jí tam takhle vidět, neusmívá se.. Jaksi už mě neuklidňuje myšlenka, že to bude dobrý. Třeba bude…Třeba mi zase bude říkat čau a usmívat se na mě.. Doktoři v to ale nedoufají. Muj pláč zastavit nejde… Nejde to.. Možná jsem citlivka, ale….
Ty si tohle nikdy nepřečteš, já vím.. Mám tě moc ráda (pra)babi a chci Ti to ještě říct, chci abys to věděla…
(Nevěděla jsem jestli to zveřejnit, ale potřebuju se vypsat. Omluvte prosím chyby, bylo to psaný v slzách)
19.8. 2008-nejhorší datum v mém životě!
Mokrý kapesník leží předemnou. Zírám na něj. Nemám na nic chuť, nechci nic.Brečím a vzpomínám na ní.. Byla jsem venku… Najednou mi zazvonil telefon a v něm mamka brečela a říkala:,,Šári, přijď ihned k babičce, prababička umřela!" V tu chvíli mi došla slova, ztuhla jsem a z telefonu jsem slyšela:,,Šári, jsi tam? Co ti je?" Položila jsem… Dostala jsem ze sebe něco jako, že musím domu, že mi umřela prababička. Otočila jsem se a ani nevím na co jsem myslela. Nebrečela jsem. Avšak emoce mě pohltili hned, jak si mě muj přítel k sobě přimáčkl a já mu brečela na rameni. Vzpomínala jsem na ní. Jak tam leží na posteli. Pořád dokola jsem si pouštěla nahrávku na mobilu, kde mi říká čau. Je to to nejcennější, co mám, společně s její fotkou v mobilu(měla jsem dvě a jednu jsem předčasem vymazala, lituju toho hodně moc) a tím, co je v mé paměti. Cestou jsem se mnohokrát rozbrečela… Nemohla jsem to udržet, nebylo to pod kontrolou. Krásně se zachoval muj kluk, který mi pověděl, že mu mužu zavolat klidně ve 3 v noci, když budu potřebovat a doprovodil mě až ke dvěřím. Nevěděla jsem, co se stane, co bude u babičky, bála jsem se, že muj pláč nepůjde zastavit, až uvidím všechny, jak brečí. Otevřela jsem dveře, seděli tam jen s rozsvícenou svíčkou. Sedla jsem si do křesla a babička se ke mně hned hrnula a povídala mi slova, na která nikdy nezapomenu. ,,Neplakej, víš, ona už byla stará a moc se trápila, takhle je to pro ní lepší. Musíme si jí uchovat v paměti takovou, jaká byla, když ještě nebyla tak nemocná. V tom křesle v pečovateláku. Ted se má dobře a přimlouvá se tam za nás. Měla vás ráda, modlila se za vás a vždycky se ptala, co děti." Ano, slzy nešly udržet. Seděli jsme tam takhle několik hodin a vzpomínali na ní. Babička vyprávěla, jaká to byla hodná ženská. Všem pomáhala. A babička se učila, aby jí udělala radost, protože táta odešel. Vždycky měla radost, když babičku učitelka na rodičáku chválila. A tak jsme tam jenom seděli. Babička brečela, hodně, řešili pohřeb. Víte, přijde mi to jako zlej sen, sen ze kterého se nemužu probudit. Nevěřím, že se to stalo. Bohužel je to realita..Krutá realita.
Ted na mě babička kouká a asi by nechtěla, abych brečela. Mrzí mě nejvíc, že jsem jí nestihla toho tolik říct, nestihla jsem jí říct, jak jí mám ráda. Nejvíc si člověk uvědomí, co měl, až když to ztratí.. Zůstala mi po ní jen fotka, nahrávka a vzpomínka v mém srdci. Nezapomenu, nikdy, slibuju! Navždy budeš v mém srdci jako strašně hodná osoba, co mě měla moc ráda a já jí taky. Tak, ted je ti líp, nechtěla jsem, aby ses trápila a jestli ti je takhle líp, tak je to dobře. Zasloužíš si to. Budu si tě pamatovat jak jsi seděla v křesle. Ovšem to křeslo už bude navždy prázdné a tebe tam nenajdu, to mě mrzí, budou mi chybět tvoje vyprávění. Křeslo bude prázdné, ale moje srdce ne. Bude plné tebe a vzpomínek na tebe.. Napořád!!! Odešla jsi a je ti líp, musím se uklidňovat touhle myšlenkou… Dávej na mě pozor a pamatuj, že tohle, co jsem napsala bylo od srdíčka. Snad se ještě někdy setkáme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicole3000 Nicole3000 | Web | 20. srpna 2008 v 17:14 | Reagovat

mě umřel děda v březnu, cítila jsem se stejně jako ty.... nejhorší na něj byl pohled v nemocnici - byl napojen na milion přístrojů a nemohl mluvit a já se držela abych se nerozbrečela.... to je prostě život...

2 ŠáRiK :) ŠáRiK :) | Web | 20. srpna 2008 v 18:41 | Reagovat

To je mi strašně líto. Věř, že ano. Já tu brečím a to si to jen čtu. Nevím co bych dělala na tvém místě. Mě umřel děda, ale to mi byli 3roky. Ale moje teta je teď na tom špatně.

3 ŠáRiK :) ŠáRiK :) | Web | 20. srpna 2008 v 20:37 | Reagovat

Jediné co upravím je velikost a pak si přidám jméno ;) :) a děkuji, že se ti líbí :)

4 Fidget Fidget | Web | 20. srpna 2008 v 22:06 | Reagovat

ach jo.. :( to je opravdu smutný.. ale zároven hezký..tak hezky napsaný a popsaný všechno.. ale moc smutný.. je mi líto tvojí prababičky.. aspon, že ti zůstane ve vzpomínkách.. ;-)

5 Neonka Neonka | Web | 21. srpna 2008 v 0:57 | Reagovat

Myslím, že chápu, jak Ti je. Před třemi lety mi taky umřela prababička, kterou jsem moc milovala. Ale nebrečela jsem, brečet dokážu při každý příležitosti, ale nikdy, když jsem smutná. Ale Ty se vybreč co nejvíc to jde. Slyšela jsem, že to pomáhá. Ačkoliv je mi jasný, že teď asi nemáš náladu na ničí rady.

6 Death Incarnate Death Incarnate | E-mail | Web | 19. září 2008 v 19:04 | Reagovat

Rozbrečelo mě to. Z několika důvodů.

Pamatuju si, jak jsem si založila blog a v jednom článku jsem psala o své prababičce. A ty na to že máš taky stejně starou prababi :) A když jsem si to teď tak četla, uvědomila jsem si, že mě to může postihnout stejně rychle jako, tebe...

Nevím, fakt nevím, co budu dělat až umře prababička mi.

Je mi to líto, už jen proto, že 19.8. má narozky moje sestřenice. A 20.8. mám narozky já.

Mrzí mě to. Ale doufám, že teď, v půlce září, už je ti líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama