Můj pobyt v nemocnici..

3. července 2008 v 20:04 | Šárka |  Den za dnem
Chcete si přečíst moje žážitky a dojmy z nemocnice? Neni to nic zajímavýho a pro mě to tam bylo docela nepříjemný. Tak jestli vás to nudí tak to radši nečtěte. Předem říkám, že mám blbou náladu..:(
Můj nástup do nemocnice byl 1.7.2008 v sedum hodin ráno. Ve suečnosti po nekonečném čekání a prohlídkách a nesčetně dotazů na moje zdraví jsem se dostala na dětské oddělení až v 9, možná dýl. Na pokoj mě umístili k nějakej holce později jsme si začali povídat ale asi za třičtvrtě hodiny už mohla jít domu. Ona omdlela při brigádě. Potom jsem si na pokoji četla a rozhodla jsem se, že pujdu do místnosti s televizí. Tam jsem se seznámila s 13ti letým klukem, který si natrhl játra při pádu z kola. Jelikož tam moje babička pracovala většina sestřiček si mě pamatovala. A koukali na mě jak jsem vyrostla a staraly se o mě jako bych byla nějaký VIP pacient, to se mi nelíbilo. V místnosti s televizí jsem trávila první den mého pobytu většinu času, seznámila jsem se se třema klukama a jeden z nich mě namaloval, bylo mu 16 a krásně kreslil. Další byl tay v pohodě a pořád mu zvnoil mobil a já ho provokovala. Strávili jsme tam celý den až do 11ti hodin večer, kdy už nás sestřiška zahnala. Povídali jsme si a koukali na film ano, byla jsem tam jediná holka a otázky typu: Holíš si nohy? atd mě z míry nevyvedli. Tu noc jsem usnula tak ve 12 a přemýšlela jak asi bude vypadat zítřejší operace.
Druhá den ráno jsem se sama od sebe vzbudila v 6 hodin, cože je na mě překvapivě brzo. Oznámili mi, že na sál pujdu jako druhá asi v pul 10. Byla jsem naprosto v klidu a čekání mi přišlo dlouhý. Pak přišla sestřička a píchla mi nějakou uklidnující injekci, načež jsem se jí zeptala, jestli na ten sál nemužu dojít radši pěšky a ne na lehátku a ona mi to zatrhla, že prej se mi muže točit hlava. A tak jsem jela v hlavě se mi honili ruzné věci, jela jsem místy a chodbami, kde jsem v životě nebyla. Byl to divnej pocit. Potom mě přendali na jiný lehátko a dovezli na předoperační sál. Tam všude chodili lidi s rouškama a něco mi říkali jeden doktor se mě ptal na házenou a jesli jsem tady už nekdy byla a já mu řekla, že jenom na mandlích a že jsem hrozně brečela a křičela mami. On se usmál a já začala křičet:Mamííí! A on se začal smát. Potom mi hledali žílu na vpíchnutí nějaký hadičky, dost to bolelo, protže jí nemohla najít a ten doktor mi řek, že je to to nejhorší z celý operace. Nakonec mi jí našla a píchla mi další uklidnění. Pak jsem se už dostala na sál a jnom jsem sledovala co se mnou dělaji. Doktorka přišla s dezinfekcí a už chtěkla začít, ale oni jí upozornili, že ještě nespím. Potom mi dali k něčemu dýchnout a já už sobě nevěděla. Vzbudila jsem se, pro mě za chvíli, ale ve skutečnosti to bylo po hodinové operaci se slovy:To už je to hotový¨? To bylo celkem rychle.. Mluvila jsem z cesty, ještě jsem byla pod narkozou. Když mě přivezli na pokoj, spozorovala jsem, že mám hadičku v koleni, která mi odsává krev. A potom jsem už jenom spala a neměla jsem sílu ani vzít mobil, prostě nic. Tay mi dali něco na bolest a jak jsem měla oblbnutej ten mozek, tak se mi zdáli bláznivý sny. Na ruce jsem měla kapačku připojenou k jídlu a pití, protože jsem celý den nejedla ani nepila, to se před narkozou nesmí.Bolelo to. Celý to koleno bolelo. Ale já pořád spala a neustále mě někdo nebo něco budilo, tam se nedá spát. Vedle brečí děti a sestřičky tam pořád chodí a doktoři něco povídaji. Byli tam na mě milí, všichni a neustále se ptali jestli něco nepotřebuju. Všude jsem měla krev, na pyžamu a na přikrývce, nohu jsem měla žlutou od dezinfekce a na ruce kaapčku a náramek s mym jménem a rodnym číslem, jak maji novorozenci. Připadala jsem siv tak unavená a slabá. Doktor mi přišel říct pro mě hroznou zprávu:,,Máš to koleno dost hrozný. Utrženej meniskus a křížovej vaz, měla jsi tam paseku, byl oto hrozný. Bude nutná plastika vazu, a zatím nemužeš hrát házenou." Ani ve snu mě nenapadlo že to mám v tak hroznym stavu.!! Další noc jsem přečkala, ale moc jsem nespala a modlila jsem se abych mohla jít další den domů.
Další den za mnou chodili pořád samý doktoři a vozili mě n vozíčku na záchod. Připadala jsem si jako mrzák. Neustále se mě ptali jestli nechci pomoct nebo umejt nebo nakrmit, ale já vždycky řekla, že si to udělám sama. Na kontrolu jsem jela ve 2 hodiny ale vzali mě asi v pul 3. Tam mi sundali obvaz a přišel nejhorší okamžik celýho pobytu. Doktor přišel a nařídil aby mi vyndali hadičku z kolene. Fuj to byl pohled, takový dvě díry a když mi vyndalavali tu hadičku hrozně to bolelo a cítila jsem takovej tlak. Fuj, hroznej pocit a ještě se mi vytahnul steh. Přemluvila jsem doktora abych mohla jít domu, i když nechtěl. Zalepili mi to a dali mi berle. Měla jsem velkou radost že pujdu konečně domu. Přišla za ,nou pani z rehabilitace a učila mě chodit na berlích a řekla mi že jsem na tom jak drak a že musim pomalu. Sbaliula jsem se a rozloučila se s Ládou a se sestřičkama. Je to hrozná chodit o berlích, v uterý jdu na stehy. Hm...:(
Taky bych si chtěla poznamenat že tam vařili hrozně, snad ještě hůř než v naší jídelně a to je už co říct.Zrovna když přídu tak je čočka. Zaujal mě jeden kluk, kterej pořád brečel a měl kapesník a bez něho nikam nechodil. U záchodu nedosáh na vypínač a tak brečel a volal halooo až mě z něho bolela hlava a šla jsem mu rozsvítit, pak se rozbrečel, že mu někdo zavřel dveře. On brečel kvuli všemu, ale měl dobrý hlášky. A sestřičkám říkal pani doktolky:D
Takže aktuální pocity, Noha bolí, je to hnusný ta krev a ty díry... mrzí mě házená a nechci se tam zase vrátit na tu plastiku. Nesnášim nemocniceeeee! Má mtakovej divnej pocit v žaludku, no bylo to tam hrozný. Nemohla bych tam pracovat a to koleno pořád bolí:( Už jsem se bouchla berli do hlavy a vždycky udělám nákej blbej pohyb a fláknu se do kolena. Jinak je to všechno v pohodě(ironie)
Pokud jste dočetli až sem, tak gratuluju a jestli jste to nečetli tak je mi to jedno ale já si to prostě zapsat musím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lusy Lusy | Web | 3. července 2008 v 20:30 | Reagovat

Zažila sis v tý nemocnici nehezký chvilky :( Koleno bude bolet mín',a za všim je zase ten čas ... :)

2 Priggish Priggish | Web | 3. července 2008 v 22:00 | Reagovat

chudáku bych nechtěla zažít.. já byla 2 tejdny v nemocnici s dýcháním mi strkali to žaludku nějakou trubici s kamerou sem se málem poblila..

3 ŠáRiK :) ŠáRiK :) | Web | 3. července 2008 v 23:00 | Reagovat

Achjoo :( chudáku.. Tak snad to bude dobrýý

Eště že jsem byla v nemocnici jenom jednou a to když mi byli 3roky takže si nic nepamatuju :-)

4 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 4. července 2008 v 1:59 | Reagovat

to s tou hádzanou mi je hrozne ľúto aj keď viem že tá ľútosť ti je prd platná... nemocnice tiež nenávidím som tam bola len pár krát- na zašitie hlavy na výplach žalúdka vtedy som vraj doktorku tak kusla do prsta že jej tiekla krv a tiež som bola na výber mandlí a keď mi ich vybrali zistili že mi ich vôbec nemuseli vyberať...snáď sa ti to čo najskôr dá doporiadku...

5 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 4. července 2008 v 10:23 | Reagovat

to mě moc mrzí, že jsi musela začatek prazdnin stravit zrovna tahkle...:(

6 tizinka-sb který tě lowuje♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ tizinka-sb který tě lowuje♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ | Web | 4. července 2008 v 15:56 | Reagovat

já jsem taky byla v nemocnici,a jak říká anetka v komentu č. 5,taky se mi to stalo na začátku prázek

7 Neonka Neonka | Web | 5. července 2008 v 22:37 | Reagovat

Nemocnice... v které jsi byla? V Motole se taky nedá spát, o jídle ani nemluvím, nic, co by se dalo jídlem nazvat jsem tam nekonzumovala. Ty hadičky musely být děsné. Budu si dávat pozor na nohy.

8 Šášula Šášula | 5. července 2008 v 23:00 | Reagovat

Neonka: Byla jsem v Písku. Jo a fakt si na noohy dávej bacha, ohle bych nikomu nepřála..

9 smajwinka smajwinka | Web | 9. července 2008 v 10:43 | Reagovat

taky to bylo divný, jak jsem jela na lehátku na sál...

tys tam byla chvíli, mělas to dobrý. já tam byla asi 14 dní, byli tam samí malý děti ( do 5,6,7,8, let). A operac mě čekaly dvě, nejdřív jedno oko, za týden druhý. a nepřála bych nikomu to vyndávání stehů z oka. fuj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama