Duben 2008

Únava

24. dubna 2008 v 16:32 | Šárka |  Den za dnem
Uff, dneska jsem byla ve škole až do pul 4 a potom jsem se snažila čekat na náměstí na mamku až přijede aby mi koupila, co potřebuju. Nakonec jsem potkala mamky kamaráda, který mi oznámil, že čekám zbytečně, mamka odjela do Písku. Skvělý! A proto jsem ted mírně vycuclá, tak popíjim kafe a snažim se číst knížku co mi pujčil p.uč Horáček, mimochodem už jsem jí stihla zamazat, tak jsem zvědavá jak mu to vysvětlim,jeho galerie geniů už neni taková jako byla,haha. Víčka mi padaj a já jsem líná odepisovat i na icq, natož se kounout na nějakej zeměpis. Zejtra máme mít odloženej pochodák, když jsem to slyšela v rozhlase ani mě to nepřekvapilo, protože zítra má prej taky pršet, takže obdivuji myšlení naší školy:D No, ale v rozhlase řeč o učení nebyla, takže to bude dobrej argument. Dneska jsme měli matiku a dostali jsme zase kázání, že jsme lemplové flákáme se atd. Jeden premiant nevypočet příklad a samozřejmě, že jsem ho šla zase počítat já! Celej jsem vypočetla a nakonci jsem udělala zase blbou chybu, že jsem vypočetla že 100-78,5= 22,5 no tak jsem se o jedno spletla, no. To je jako když jsme ve středu psali písemku a já jsem opsala blbě zadání, že jsem místo mínus napsala plus. Super no...Asi nějaký vlivy z kosmu či co. Dneska jsem dostala 2 z češtiny za jednu chybu:( Taky 1 z diktátu, se divim, protože jsem zapomněla zase oddělit odstavec to byla moje chyba, já se to snad nenaučim!! Z fyziky jsem jako zázrakem nebyla zkoušená, protože na zkoušení nebyl čas. Učitel byl mírně naštvaný protože mu třída před námi zničila 2 měřáky a zbylo mu jich málo. Naše inteligentní třída nezničila ani jeden(překvapivě) Na těláku jsme šli ven, já myslela, že budeme aspon běhat 800m, ale místo toho jsme jenom házeli kryketákem. Tak jsem většinu času kecala s klukama a nebo běhala kolečka, která jsme měli běhat prý volnějšim tempem a my jsme si to s Terezou dali trochu sprintem:) A večer jdu ven, venku je hezky tak proč to nevyužít, aspon se mi nebude chtít spát. A ted už se vrátim zpět k těm géniům!!:)

Filozofování po fyzice..

22. dubna 2008 v 13:11 | Šárka |  Den za dnem
Dneska jsem vstávala z poslete s prosbou, at neprší. Kdyby totiž pršelo, nešli bysme na náš sběr odpadků kolem Protivína, ale normálně bysme se učili. Pak jsem se ale koukla z okna a moje prosby nebyly očividně vyslyšeny. Pršelo! Nikdo nevěděl, co má dělat, jestli se na pochodák jde nebo jestli se budeme učit. A proto mi volalo několik lidí, jestli si beru učení, řekla jsem že ne. Pak se u nás ve třídě vyskitli ¨2 žáci, kteří měli učení, jinak nikdo. V rozhlase nám tedy řekli, že se pochodák přesouvá a že dneska budeme mít do pul 1. Myslela jsem si, že každá hodina bude volná, protože nikdo učení neměl. Proto když přišla fyzika a učitel řekl, že bude zkoušet zděsila jsem se. Mě naštěstí nezkoušel, už jsem jediná kdo nebyl. Dlouhou hodinu fyziky jsem stihla spestřit mojí otázkou:,,A pane učiteli, proč všechno udělali chlapi?? A co ženský?" Toto tema bylo tematem na celou hodinu, pak jsem se zeptala ještě na kočku o kterej jsem četla, na kterej dělal jeden vědec pokusy. Učitele muj zájem asi překvapil a tak vysvětloval pokus s kočkou. Po hodině řekl, že jestli budu chtít ještě něco vědět, at zajdu. Tak jsem za ním šla a on mi povídal, společně jsme filozofovali, já mu řekla ,že mě vždycky zajímalo co, proč a jak. A on povídal, že jeho taky a že se nikdy neučil pro známky. Taky povídal, že mám sehnat pár lidí a mužeme si sednout a společeně to probrat, prej kdyby se někde zavřel se mnou mohlo by to vypadat jako rande!:D:D Okamžitě jsem se začala smát. A taky mi pan učitel řekl, že za těch 15 let co tady učí si ještě takhle s nikym nepovídal. Ach, a já mu řekla, že jsem vždycky obdivovala jak všechno ví atd.. Ano, společné filozofování a diskutování mi zabralo celou přestávku a ještě jsem se dostala do kabinetu fyziky, kam jsem se vždycky chtěla podívat. Objevila jsem, že tenhle učitel je moc super člověk, i když ho většina nemusí. Ale aspon někdo, kdo má chut se mnou filozofovat.. Asi mě začne bavit fyzika:D Ne, to se nestane, baví mě jenom moje dotazy, které se zodpovídají celou hodinu a to je jediný co mě z fyziky baví a zajímá:D On totiž at se ho zeptám na cokoli, všechno ví jak on to dělá.... Je to divný ale já se těšim na další fyziku, leč budu na 100% zkoušená:D Boýe já jsem se asi uplně zcvokla!

Handball Prague Cup

20. dubna 2008 v 19:19 | Šárka |  Napsala jsem..
Bylo 22.3. a my, holky z protivínské házené jsme se vypravily na nejhezčí turnaj v roce a to je Prague cup. Na tomto turnaji vždy předvádíme obdivuhodné výkony a tak jsme se moc těšily na další ročník. Předminulý rok jsme zde měly veliký úspěch skončily jsme těsně před bojem o finále. A protože letos jsme s sebou vezly posilu a to byla hráčka ze Strakonic Tereza Řezáčová, doufaly jsme, že předvedeme kvalitní házenou. Tento turnaj je největší v celé ČR a tak se zápasy hrají v halách po celé Praze. Sešla se zde družstva z různých koutů Světa např. Kanada, Švédsko, Bosna a Hercegovina,Finsko,Norsko… Byl to také náš poslední společný Prague cup a tak jsme si to chtěly co nejvíce užít..
První den jsme dorazili do Prahy a poté se ubytovali ve škole, kde jsme každý rok. Druhý den jsme vstávali v 7 na snídani a potom začalo naše hledání haly, ve které jsme měli odehrát 3 zápasy. V prvním zápase jsme se střetli s pozdějším vítězem celého turnaje a to se Slávií. Věděli jsme, že tento soupeř je velice kvalitní, každoročně pravidelně tento turnaj vyhrává, ale nezalekly jsme se. Sehrály jsme dobré utkání a jeden čas jsme s nimi prohrávaly jen o jeden gól a mohly jsme vyrovnat. Ale potom jsme prohrály 13:19 . Myslím, že jsme hrály dobře. V dalším zápase na náš čekalo družstvo z Nitry. Věděli jsme, že v tomto zápase nám jde o všechno a že nesmíme prohrát. Soupeře jsme přehrávaly a vedly jsme o 3 góly. Ale ke konci nám však soupeřky daly góly a my jsme nedaly žádný. Nakonec jsme vyhraný zápas vypustily a prohrály14:16 . Byly jsme zklamané i trenéry to mrzelo, ale nic se nedalo dělat musely jsme hrát dál. Další zápas byl s Eslövs IK II. A zde už jsme si vítězství pohlídaly a vyhrály17:9. První den byl tedy za námi a my jsme stále myslely na zbytečnou prohru, znamenalo to pro nás, že nepostoupíme ze skupiny a naděje na pěkné umístění se rozplynuly. Další den byl na programu jen jeden zápas, před ním jsme si prošli Václavské náměstí a podívali se na velikonoční trhy. Další soupeři se jmenovali Ajax Copenhagen I. Toto utkání bylo trochu dramatické, první půli jsme s nimi uhrály jen remízu, ale v druhém poločase jsme se vzpamatovaly a i přes zákeřné a tvrdé fauly protihráček jsme toto utkání vyhrály15:9 . Večer na nás čekal program na Křižíkově fontáně. Ještě před tím jsme zašli na Matějskou pouť. Křižíkova fontána byla opravdu krásná. Letos zde byla ohnivá show a k tomu hrála hudba a tryskala voda. Nakonec jsme mohli vidět vlajky všech států, co přijeli na tento turnaj. Další den -neděle- jsme měly odehrát poslední utkání na tomto turnaji a to s SV Koweg Görlitz e.V. Soupeře jsme jasně přehrávaly a udržely si vítězství až do konce. Skončilo to 16:4 . Odpoledne bylo na programu utkání házené mužů na Spartě mezi Egyptem a Švýcarskem.
Poslední den přišlo na řadu balení. A pak odjezd domů.
Až na pár modřin se nikomu nic vážnějšího nestalo. Jak již jsem psala, toto byl náš poslední společný Prague cup a myslím, že jsme si ho docela užili. Škoda jen, že jsme nepostoupili, ale tak co se dá dělat. Další turnaj už nás čeká v jiných družstvech jinými spoluhráčkami. Také bych chtěla poděkovat našim trenérům, že nás na turnaj připravili a odvedli s námi kus práce. Patří jim za to velký dík.Také bych chtěla poděkovat autodopravě Polanský a panu Hečkovi, který nás odvezl i přivezl Už není co dodat snad jen:,,Házené zdar!"
Odkaz na stránky Prague Handball cup: http://www.phc.cz/

Trošku jsem přemýšlela...

19. dubna 2008 v 22:29 | Šárka |  Uvažuji, přemýšlím
Odpoledne jsem šla hezky na procházku. Bylo zrovna po dešti a já tu vůni miluju. Jdu a najednou mi začalo docházet tolik věcí. Mám hodně věcí za který by byl jiný šťastný, ale já si jich nevážim. Říká se, že nejlíp si uvědomíme cenu něčeho nebo někoho až to ztratíme. Tak jsem tak přemýšlela a najednou jsem uviděla mojí kamarádku, která se na mě už z dálky usmívala. Řekla jsem si, ano mám kamarádku, dokonce nejlepší kamarádku, kterou bych za nic nevyměnila a mám jí moc ráda. Je tu se mnou když jí potřebuju a dokáže mě vyslechnout, to každý neumí. Mám dokonce hodně kamarádů na které se můžu spolehnout.. Někdo bere kamarádství třeba jako samozřejmost ale já jsem si uvědomila, že kdybych třeba neměla žádného kamaráda a byla uplně sama třeba v cizím městě, byla by to hrůza. Další věc na kterou jsem myslela je moje rodina. Mám tátu mámu bráchu, 2dědy,2babičky, prababičku… Někdo to třeba nemá. A já si jich nevážim tak, jak bych měla. Odsekávám, jsem drzá… Je to dobře? Není! Nemůžu bejt úplně vzorová, ale myslím, že správná nejsem. Mám taky domov a v něm věci, které potřebuju: postel, koupelnu, jídlo, pití… To všichni nemají.. Ale já si toho přesto tolik nevážím. Mám tu možnost, chodit do školy a tam se vzdělávat, ale já to beru jako samozřejmost. Mám co na sebe, mám oblečení, které se mi líbí, také si toho nevážím. Já jsem vlastně nejšťastnější člověk. Nic mi nechybí.. Ted už to chápu… Asi potřebuju zamyšleních tohoto typu více. Třeba mi dojdou další věci vůči kterým jsem slepá….

Blesk

18. dubna 2008 v 22:12 | Šárka |  Napsala jsem..
Tak tohle jsem našla náhodou v počítači. Když jsem si to četla, musela jsem se smát, no bylo mi 12 a je to vidět!!:D
Milý Blesku!
Měla bych na Vás jednu zásadní připomínku. Nedávno jsem se podívala na Vaší titulní stránku a byla tam Helena Vondráčková v plavkách. Řekněte mi po pravdě, koho to zajímá? Mě to teda přišlo dost zbytečné. Tak ty slavné nechte taky trochu žít, ne? Podle mě nikoho nezajímá jestli se Helena Vondráčková na svojí lodi vysvlékla do plavek. Podle mě byste měli napsat něco o trpících dětech v Africe a na jiných místech Země. Tento článek by alespoň někomu pomohl a né uškodil. Kdybyste tam napsali třeba internetové stránky kde je možnost tyto děti adoptovat a pomoci jim, udělali byste nejlépe. Myslím, že kdyby si to lidé přečetli většina z nich by si nějaké to dítě na dálku adoptovala. Trpící děti jsou mnohem důležitější než nějací slavní. Někteří lidé třeba o takovéto možnosti adoptovat si dítě na dálku ani nevědí a jelikož Vás čte hodně lidí, tak se najde alespoň někdo kdo tento dobrý skutek vykoná.
Toto je pouze a jenom můj osobní názor. Já sama Vás také občas čtu, ale něco, co se dočítám na titulní straně nebo jinde, tak to mi přijde opravdu zbytečné. Přeji Vám do budoucna hodně zajímavých článků.
S pozdravem Šárka, 12let

Stereotyp

18. dubna 2008 v 22:06 | Šárka |  Napsala jsem..
Fascinuje mě, jak je každý muj všední den prakticky stejný. Ano, každý den se stane něco jiného a zajimavého, ale můj program je prostě stejný…
Ráno vsávám v sedm hodin,( pokud tedy nejdu na seminář, ten je od sedmy takže vstávám v 6) nasnídám se potom si jdu vyčistit zuby, obléct se a učesat.. V půl 8 jdeme s Luckou do školy. Cestou povídáme možná někoho potkáme. Před školou si stoupám vždy na to samé místo a povídáme. Když zazvoní, jdu do šatny a poté do třídy. A tam to začne, je přestávka a o přestávkách se chodíme s Terkou projít po škole, abychom se trošku odreagovaly a pokecaly.. Pak je hodina a přestávka a hodina a přestávka, hodina, přestávka… A tak to pokračuje, dokud nezazvoní na poslední hodinu, to si dojdu na oběd, málokdy ho sním celý.. No a pak vyrazim cestou k domovu.. Tam mám většinou program: počítač- kouknu na e-mail, spolužáky, webovky a pár dalších stránek, potom podle toho jaký je den jdu na trénink, po tréninku následuje učení a potom zase pc.. V půl desáté chodím spát a ráno to zase začne nanovo………
Jo, jo tak takhle vypadá mých pět všedních dnů, pokud tedy nejsou prázdniny.. Můj denní program nejvíce vyplňuje učení, potom házená a potom asi počítač, já vím, není to dobře že na 3. místě je pc, ale bohužel to tak je.. A já si myslím, že takový každodenní stereotyp bude i až budu chodit do práce… Ráno vstanu půjdu do práce, přijdu, udělám, co bude třeba a půjdu spát…
Ale, co mám dělat, aby můj každodenní program nebyl tak stejný?

Anorexie- smrtící touha po kráse

18. dubna 2008 v 21:38 | Šárka |  Napsala jsem..
Když jsem tohle četla před celou třídou všichni poslouchali a dávali pozor, což se moc nestává. To asi o něčem svědčí..
Anorexie(nebo také ana, jak jí holky nazývají) je také porucha přijímání potravy. Dívky, co trpí anorexií si dávají za vzor vyhublé modelky, herečky a zpěvačky. Chtějí se jím co nejvíce podobat a být tudíž dokonalé. Nevím sice, jestli si tyto holky uvědomují následky anorexie, zavítala jsem na pár blogů těchto dívek a nemohla jsem uvěřit svým očím. Píší si na internetu svůj deníček o tom, co všechno snědly. Počítají každou kalorii a pořád cvičí. Věří totiž, že anorexie je udělá dokonalé a krásné. Dokonce třeba nejedí celý den vůbec nic. Je to neuvěřitelné. Podle mě teda vůbec není krása, když vidíte holku, kost a kůže, která má kruhy pod očima a vrásky. A když je náhodou donutí někdo, aby něco snědly, dojdou vše vyzvracet na záchod. Ano, v tom spočívá jejich život, touha po dokonalosti, nejedení, cvičení a zvracení. Na anorexii už zemřelo hodně dívek a hlavně modelek, ale dívky, co s anorexií mají problémy, si toto asi neuvědomují. Neuvědomují si že smrt z vyhladovění může potkat i je. Jenomže ony rady ostatních neslyší, jdou si za svým a chtějí zhubnout, co nejvíc a i když už zhubnou na tolik kilo, kolik chtěli, touží hubnout pořád dál a dál, připadají si totiž tlusté…
A teď pár mott, kterými se anorektičky řídí:
Hubená je pěkná, ale hubenější je perfektní.
Hlad bolí, ale hladovění funguje.
Jídlo vás jen brzdí od vašeho úspěchu.
Zůstaň co nejdéle vzhůru. Když spíš, nespálíš žádné kalorie.
Chceš jídlo? Podívej se na ty STEHNA!
Kosti definují, kdo opravdu jsme, tak je ukažte.
Raději mrtvá než tlustá.
Být hubená, to jediné, po čem toužím, to jediné, co naplňuje a zároveň ničí můj
život.
Chci být prázdná, čistá, křehká jak panenka z porcelánu, chci létat a vznášet se na vodě, nech mě jít se svým andělem, se svým ďáblem, a já zemřu šťastná.
Umírám pro dokonalost.
Taky bych chtěla poukázat na "dopis od Any". Je to dopis od anorexie, který má motivovat dívky k hubnutí. Tak tedy několik úryvků:
Dovol mi představit se. Jmenuji se, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Ana. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.
Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházim jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté holce, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou…
Neuvěřitelné že? Já jsem nad tím jen nechápavě kroutila hlavou. A proto si myslím, že anorexie je jeden z problémů, co se vyskytují kolem nás a měl by se řešit. Nemyslíte?...

Vánoce

18. dubna 2008 v 14:06 | Šárka |  Uvažuji, přemýšlím
Hehe, to sem ted asi nepatří, ted v dubnu Vánoce, ach jak originální, ale nevadí. Tohle jsem psala do městskejch novin a stejně jsem nevyhrála, ach jo:( :D
Vánoce jsou něco kouzelného a krásného. Každý z nás si pod tímto slovem přestaví něco jiného, ať jsou to dárky, štědrovečerní večeře, vánoční atmosféra nebo vánoční zvyky, je toho hodně a já se tedy zaměřím na to, pod čím si představím Vánoce já. Tak za prvé je to vánoční stromeček.. Z počátku je to jen obyčejný jehličnatý strom, ale když se ozdobí několika ozdobami, dostává tento stromek zvláštní kouzlo jako symbol Vánoc. Kdysi jsme si ve škole říkali, že první vánoční stromek se objevil v Německu a od té doby je snad po celém světě. Další symbol Vánoc je Ježíšek. Ano, tento symbol je hlavně pro malé děti, které věří, že když budou hodné, tak jim Ježíšek nadělí právě to, co si tolik přejí.. Každé dítě netrpělivě čeká, až uslyší zvoneček a bude se moci rozběhnout ke stromečku. I já jsem to takto dělávala, když jsem byla malá, teď už jsem z toho bohužel vyrostla a tolik to neprožívám. Další věc typická pro Vánoce jsou koledy. Na Štědrý den si snad všichni pouštíme koledy nebo je zpíváme u stromečku, je to taková tradice. Koledy se zpívají v zemích po celém světě, můžeme to vidět třeba v amerických filmech, kdy se sejde celá rodina a za doprovodu piána zpívají vánoční koledy. A další typická věc pro Vánoce jsou dárky.. Je to nádhera, když můžeme vidět lesknoucí se oči osoby,která právě dostala to, po čem tolik toužila. Cílem vánočních dárků je udělat někomu radost. Největší radost přesto udělají ty nejmenší dárečky darované z lásky.. Kdysi jsem někde četla, že jedna malá holčička darovala svému otci krabičku a v té krabičce nic nebylo, otec se proto na ni rozzlobil, dívenka se na něj podívala a řekla mu, že ta krabička je naplněná jejími pusinkami, a potom ji otec objal a oběma vyhrkly slzy z očí. Toto je podle mě ta pravá podstata vánočních dárků. V neposlední řadě patří mezi vánoční symboly také štědrovečerní večeře a vánoční atmosféra. Kapr a salát, bez toho si nedovedu představit Vánoce. Celá rodina se sejde a společně večeří. U nás se vždy celým bytem line nádherná vůně osmaženého vánočního kapra, mamka vyndá sváteční nádobí a poté si všichni sedneme a společně se navečeříme. Jako malá jsem se nemohla dočkat a pravidelně mě naštvávalo tatínkovo přidávání si jídla, já už jsem byla tak nedočkavá a on si pořád přidával, no nenaštvalo by vás to? Vánoční atmosféra je podle mě právě to, jak rodina společně večeří, pak jde ke stromečku, tam si rozdávají dárky a potom se z dárků radují. Proto si myslím, že Vánoce jsou něco neobyčejného a nenahraditelného, v každém z nás to vyvolává jiné pocity, ale přesto myslím, že Vánoce má rád úplně každý, i když to nedává tolik najevo, už jenom pro tu pohodu a radost, co je kolem. A co dodat na závěr? Snad ať Vám Ježíšek nadělí to, co si přejete. Veselé Vánoce…


Projekt "KAM S NÍM"

18. dubna 2008 v 13:41 | Šárka |  Co fotoaparát zachytil
No tak to nějak dopadlo.. Úvodní řeč jsem řekla a naše soutěž pro čtvrtáky: Chcete být ekologem, taky uspěla. Dokonce jsme měli jako soutěžícího jednoho učitele, kterej je hrozněj ekolog a odpovědi měl uplně přesný a ještě vždycky dodával věci, co jsme vůbec nevěděli...
Racyklovat se musí....:D I papírky od bonbonů, které dostali soutěžící za odměnu.
Ano, tvrdá práce kluků... Hráli karty mno:D

Novináři "WOW"

17. dubna 2008 v 19:39 | Šárka |  Co fotoaparát zachytil
Náš tým školních novinářů. Povšimněte si prosím mých efektních brejlí, abych vypadala jako důležitě a jako šefredaktorka!!:D

Jé zase citáty...

17. dubna 2008 v 16:16 | Šárka |  Z mé sbírky citátů..
Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. (M. Twain)

Srdce je organ, ktery v tele ani necitime. Ale kdyz nam ho nekdo zrani, boli nejvice ze vsech...

Humor je nejlepší náplast na rány života

Člověk miluje nejvíc TO, co je pro něj nedosažitelné

Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují...

Milovat neznamená jen mít rád...Milovat je vědět a opravdu znát,milovat je odpustit a znovu podat ruce,milovat je rozdělit duši i srdce...

Nikdy neřikej že nemůžeš, když nechceš. Protože až budeš chtít, nebudeš moci..
Nikdo nemá rád bolest. Láska bolí a přesto po ní toužíme...
Víš co je to smutek? Sedět v prázdném pokoji a čekat na někoho,kdo už se nikdy nevrátí!!!!

V životě můžeš prosit, plakat, proklínat. Jediné co musíš, je bojovat. Bojovat o lásku, touhu a místo na tomto světě

Nauč se smát se slzami v očích.Pomalu jít,když pospícháš.Nauč se,pohladit se zaťatou pěstí.Jedině tak poznáš jak krásný je život!!"
"Šťestí utíká před každým kdo ho chce dohonit,nech ho být a ono přijde samo....."

STAČÍ MINUTA ABY JSME SI VŠIMLI NĚKOHO HEZKÉHO,STAČÍ HODINA ABY SME BYLI PŘÁTELÉ,DEN ABY SME SE ZAMILOVALI ALE CELÝ ŽIVOT,ABYCHOM ZAPOMĚLI.

PŘÁTELSTVÍ NÁSOBÍ RADOST A DĚLÍ ŽALOST
Jen dva milostné dopisy se píší nejhůř-první a poslední.

Když si myslíš, že se k Tobě všichni otáčejí zády, dobře se rozhlédni. Jsi to hlavně Ty, kdo se otáčí zády k ostatním.
Nejkrásnější ráj, ze kterého nemůže člověka nikdo vyhnat, je ráj vzpomínek.

Nikdy neopouštěj někoho, koho miluješ pro někoho, kdo se Ti líbí, protože ten, kdo se Ti líbí Tě opouští pro někoho, koho miluje.

Zubařka, projekt, kino...

17. dubna 2008 v 16:04 | Šárka |  Den za dnem
Včera jsem shlédla nejhorší film, co jsem za poslední dobu viděla. Já jsem šla do kina za cílem kulturně se vzdělat, no i když po tom co jsem viděla jak se lidi chovaji, tak jsem si tu kulturu rozmyslela:D V kině nešustíme pytlíky od brambůrků a nedáváme nohy na sedačky a nemluvíme.. V našem kyně spíš platí, mluv co nejhlasitěji, do kina se chodíme najíst,( ano, tohole říká mamka, přece se do toho kina nejdeš najíst, ne?) a nohy si dej třeba na lustr. Bylo nás tam asi tak celkem 15 víc ne.. Ten film byla nehorázná kravina. Ani se nedivim, že na to nikdo nešel. Film O život už tedy netoužím znovu vidět...
Ráno jsem byla u zubařky. Babička s bráchou ráno chvátali aby tam byli první a brácha aby to stihnul do školy. Nechápu ho. Já jsem přišla pozdě a stejně oni dva ještě seděli v čekárně a nepřišla na ně řada. Sedla jsem si tedy taky a jako správně vychovaný člověk pozdravila lidi v čekárně. Zubaři mi nevadí, jenom nesnášim doktory. Schválně jsem pouštěla všechny před sebe, abych přišla pozdě na matiku. Jedna holka se tam se svojí babičkou vecpala hned, taky aby nepřišla pozdě.. Já je nechápu. Tak jsem potom tedy šla do ordinace a doufala jsem, že zubařku nějak zdržím, abych zase zabila více času.. Sedla jsem si a ještě předtím jsem slušně pozdravila, jak mi baička kladla na srdce:D:D Ano její rady jsou opravu dobré a nikdy by mě nenapadlo, to udělat:D Zubařka asi 10vteřin koukala na moje zuby a prohlásila:,,Máš krásný zuby, čistíš si je dobře a to je dobře, protože to děláš pro sebe." A to bylo všechno. Do školy jsem přišla 20minut před zvoněnim na hodinu, takže pozdní příchod se nekonal ani před mé dlouhé scházení schodů od zubařky. Šla jsem je asi 5minut:D
Ve škole se ted řeší jenom projekty. Nějakej chytrej učitel vymyslel, že se v naší škole budou dělat celoškolní projeky na dané téma, kdy se žáci naučí svojí řeč a budou ji prezentovat před ostatními. Ten projekt co má přijít ted se jmenuje"KAM S NÍM" ano, originální název neoriginálního a nezáživného tématu- odpadu. Aneb kam s odpadem. Jako skoro pokaždý, mě zase nechali dělat úvodní řeč. Né už nechci stát zase jako blázen na podiu a mluvit a mluvit. Minule jsem to dělala taky, vždycky dělám něco, co moc mluví. Pro zejtřek jsem si připravila tuto řeč(každej projekt musim bejt originální a neopakovat se a to je potom těžký): ,,Vážení diváci, dovolte mi, abych Vám představila náš projekt. Nazvali jsme ho: Chcete být ekologem? Nebudu zastírat, že provedení tohoto projektu pro nás bylo docela obtížné. Nakonec jsme se s tím však vypořádali. A jak? To už musíte posoudit Vy sami. A ted už předávám slovo moderátorovi soutěže.." Ach, jak originální, to zase bude trapas. Ale co, učit se zejtra nebudem a těch pár vět před celou školou a učitelema určitě řeknu:D:D A v pondělí máme rodičák a to mi připomíná, že jsem ve škole asi nechala žákovskou, když jsem jí dávala učitelce.. No super!:D Jdu tedy zdokonalovat mou úvodní řeč, abych nezklamala důvěru mé třídní, a mohla mě mamince na rodičáku zase pochválit jak umim hezky mluvit a jakej jsem vůdčí typ..:D:D

Me and my friends!

16. dubna 2008 v 19:55 | Šárka |  Co fotoaparát zachytil
A nakonec já s Lubošem v naší nesmrtelnej lavici!!

Oh my god!

16. dubna 2008 v 13:49 | Šárka |  Den za dnem
Gratulujte mi, radujte se! Dneska jsem přestávku před chemií celou prokecala s naší češtinářkou na téma: eutanázie! Nechtěla jsem se totiž zabývat chemií. Učitel nám přinesl testy a já jsem čekala tak 3, protože to bylo 20 otázek kterejch jsem většinu typla. Většinou v typu nemám štěstí, jsem totiž váha a tak často váhám a nemůžu se rozhodnout.. Nemám ráda rozhodování. Test mi byl dán do ruky a já se koukla na známku, pak jsem se koukla znovu a pak jsem zůstala koukat s otevřenou pusou. Bylo tam 1!!!!!!! Bože to neni možný!:D Bud jsem tak skvělý chemik a moje znalosti jsou na 1(hahaha) nebo mám jenom dobrej odhad.. Spíš ten druhej způsob je dobře! A tak tedy moje chemické znalosti asi nejsou nulové, jak jsem si myslela:D Jinak zbytek dne-nezajímavej. Musela jsem to prostě někomu napsat, protože doma mi na to řeknou tak maximálně: Hmm dobrý... Jo a včera jsme psali ze zemáku nějaký opakování na Evropu, co jsme brali pořed rokem a půl. Mám asi 2 otázky z 10ti blbě. Tak jak mám vědět, že u Salcburgu se těží sůl? Učiel pak řekl, že kdo tohle neví, měl by uvažovat o svojí totální vymaštěnosti. A kdo má vědět, že bíčí zápasy ve Španělsku se jmenují korida?? Ale to bych věděla kdybych si to nespletla s fotbalovou ligou. Už nebudu radši koukat na fotbal:D Dneska jdu do kina, hned po treninku, na film: O život.. Konečně po dlouhej době začnu zase kulturně žít a vzdělávat se.. Oujé!

My new hair style

15. dubna 2008 v 15:29 | Šárka |  Co fotoaparát zachytil
Vypadám pořád stejně, žádná výrazná změna, ale skrácený to je xD

Oh yes!

14. dubna 2008 v 17:32 | Šárka |  Den za dnem
Ach jo.. Měla bych se učit na zemák. Jo měla, ale nechci, jsem líná. Dnešek byl docela úspěšný den. První hodinu jsem odříkala muj referát na hudebku a dostala jsem 1 podtržená a úspěšně jsem tak zakončila moji mistrovskou stránku v Žk, kde mám samý 1. Zpívali jsme písničku od Elánu: Voda čo ma drží nad vodou. Zněla mi v hlavě celej den a tak jsem zase jako každý pondělí otravovala mého souseda zpěvěm při ostatních hodinách. Dokonce i při čtvrtletce z matiky jsem si zpívala. Měla jsem jí hotovou až překvapivě rychle. Nudila jsem se a učitel to viděl, tak mi to sebrala a dal mi čtvrtletku pro šestou třídu, zamumlala jsem něco v tom smyslu, že mám přehřátej mozek a že jedna čtvrtletka mi stačila. Dozvěděla jsem se pro mě překvapující zprávu, že nemám v té čtvrtletce ani jednu chybu, cituji učitele:,,Ty jsi šprt, nemáš ani jednu chybu" Vykulila jsem oči a jenom to podpořilo mou dobrou náladu. To se oslaví!:D Naše češtinářka nebyla ve škole, což mě velice zamrzelo, ale ostatní z toho měli Vánoce. Dostali jsme asi nejpřísnější učitelku na škole. Já nejsem zvyklá se hlásit, pozoruju na sobě, že se prostě nehlásim, bud čekam něž se mě někdo zeptá nebo vykřikuju. Nejvíc praktikuju tu druhou variantu. A tahle učitelka vyžadovala hlášení a nelíbilo se jí jak se hlásim, no tsss!:D Taky na nás nadávala jak můžeme bejt tak blbý a když potom viděla moje správné určování vedlejších vět, řekla:"No aspon něco" Pak přišla chemie, nejhorší předmět ze všech, okamžitě zkažená nálada. Učitel přines písemky a bylo tam 20 otázek!!!!!!!! Půlku věcí z toho jsem nikdy neslyšela a tak byl na řadě systém sazka sportka. Tak za 3 bych mít mohla, haha. Velice zábavná hodina dějepisu, dostali jsme jednoho učitele, kterej když mluvil, tak já jsem usínala. Ne to nešlo, všichni si z něho dělali srandu a potom se naštval. Fakt miluju hodiny dějepisu, kdy se mi zavíraji víčka... Odpoledne u nás byl náš matikář a zeměpisář, dát nám novej počítač. Taky mi slíbil, že mi tu žákovskou zejtra o zemáku zkazí, aby to nebylo tak nudný. Když ho to baví. Kvuli němu jsem přišla pozdě na trenink.
Hmm já se jdu teda učit ten zemák a fyziku, ale nerada, budu muset spolejhat na moje všeobecné znalosti i když jsou nulové:D Taky jdu ke kadeřnici. Ooooo!:D

Moje nejoblíbenější

14. dubna 2008 v 14:35 | Šárka |  Z mé sbírky citátů..
Mám ráda citáty, proto je sbírám. Je na nich vždy něco pravdivého a to se mi líbí. Tady je TOP 10 nejoblíbenějších...
1)Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.
2)Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.
3)Penězi si můžeš koupit dům, ale ne domov.
Penězi si můžeš koupit hodiny, ale ne čas.
Penězi si můžeš koupit postel, ale ne spánek.
Penězi si můžeš koupit knihu, ale ne vědomosti.
Penězi si můžeš zaplatit doktora, ale ne dobré zdraví.
Penězi si můžeš koupit pozici, ale ne respekt.
Penězi si můžeš koupit krev, ale ne život.
Penězi si můžeš koupit sex, ale ne lásku.

4)Každý člověk dělá chyby, ale jen hlupák u nich zůstává.
5)Aby sis uvědomil cenu sourozence… zeptej se někoho kdo ho nemá
aby sis uvědomil cenu deseti let… zeptej se nově rozvedeného páru
aby sis uvědomil cenu čtyř let… zeptej se maturanta
aby sis uvědomil cenu jednoho roku… zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky
aby sis uvědomil cenu devíti měsíců… zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé
aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce…zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti
aby sis uvědomil cenu jednoho týdne… zeptej se redaktora týdeníku
aby sis uvědomil cenu jedné minuty… zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…
aby sis uvědomil cenu jedné sekundy… zeptej se člověka, který přežil nehodu
Čas na nikoho nečeká!!!
Važ si každé chvíle, kterou máš!!!
Budeš si jí vážit ještě víc, když ji budeš moci sdílet s někým zvláštním!!!
Proto pamatuj... Drž se těch, které miluješ!
6)Dokud dýchám, žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohl dýchat...Žijem jen jednou - tak naplno.
7)Učíme se hodně pro školu, málo pro život.

8)Láska je jako sněhová vločka -
když si myslíš, že ji pevně držíš... roztaje!!!
9)Nevíš, kdo je tvým přítelem, dokud se s tebou neprolomí led"
10)Život je jako hodina matiky - sčítáš, odčítáš, dělíš, násobíš, najednou uděláš chybu... Chceš jí opravit, ale je pozdě - zvoní!


Anything is possible

13. dubna 2008 v 20:51 | Šárka |  Den za dnem
Dnešek byl vcelku zajímavý den plný překvapení. Ráno jsem se uráčila vstát s postele a kouknout se na učení. Zejtra totiž píšeme čtvrtletku z matiky a ke všemu mám ještě referát na hudebku. Když slyšim slovo hudebka vybaví se mi písnička-Kde jsi včera byl a s kým? Ty můj kvítku medoví to se nikdo nedoví... Její melodie mi uvízla v hlavě.Když jsme jí poprvé zpívali moc mě nezaujala. Taky jsem o víkendu v televizi náhodou narazila na nějakou slovenskou soutěž, bylo to finále. Zpívala tam nějaká 15ti letá holka a pak ještě jedna. Jejich zpěv byl krásný, strčí do kapsy celej náš x-factor, kterej jsem ještě ani neviděla. Ale nějak po tom netoužím. Ale zpět k průběhu mého dne. Měly jsme hrát zápas s Třeboní. Z auta jsem viděla jak si vedle baru spokojeně spí nějakej chlap co z něj zrovna vypadnul.. Zajímavé, měl práve pulnoc ve 12 hodin odpoledne. Do Třeboně jsme dorazili o jednu hráčku mín a ještě bez brankářky. Řekli jsme si že nejde o život a že budeme hrát naplno a uvidíme. Když přišla trenerka soupeřek, očividně se radovlaa že nás je málo a že nás porazí, ach jak si věřila! Ale spadnul jí hřebínek když jsme je nakonec porazili asi o 7 golů a prohlásila, že by nás neporazili ani kdybysme hrály ve dvou. Byl to dobrej zápas. Na to, že chytala spojka a v pli nás bylo o jednu méně to bylo skvělý. Doma jsem se koukla na tu matiku ještě jednou a počítám si krásný rovnice a najednou slyšim mamku, jak uplně naštvaná něco říká. Dozvěděla jsem se, že jí někdo rozkopal kytky na chodbě za 500Kč. Ooo jak jsou ti lidé hodní, to máme barák co? Mamka uplně hotová a já se bavím, jsem škodolibá ale takovou tragediii udělat z kytek, to jsem ještě neviděla.Prej je náš barák "barák hrůzy" A ještě to svedla na mě a bráchu, že máme kamarády, co nás nemaji rádi a pomstili se nám. No už jste viděli,že by mě snad někdo neměl rád??:D